Fiskální politika v prostředí Evropské hospodářské a měnové unie

Česká republika se v květnu 2004 stala členskou zemí Evropské unie. Okamžikem vstupu se také automaticky účastní třetí fáze projektu hospodářské a měnové unie se závazkem budoucího vstupu do eurozóny a přijetí jednotné měny euro. Členství v EU výrazně ovlivnilo institucionální rámec pro provádění hospodářské politiky, přineslo prostředí volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu a vytvořilo v mnoha aspektech nové podmínky pro chování ekonomických subjektů. Česká republika se vstupem do EU začlenila do vnitřního trhu Unie a vzdala se částí svých pravomocí ve prospěch orgánů Společenství. Po vstupu do Evropské unie přišla Česká republika o možnost provádět samostatnou zemědělskou, dopravní a vnější obchodní politiku. Výrazným způsobem se členství v EU ovšem dotklo i dalších oblastí, které podléhají koordinaci. Jednou z nich je i fiskální politika. Publikace je věnována fiskální politice a možnostem a mezím její realizace v prostředí měnové unie. Fiskální politika je jednou z makroekonomických politik, nástrojem, který může vláda použít k ekonomické stabilizaci.

Text je rozdělen do čtyř kapitol. První kapitola je vstupem do problematiky, je obecným pojednáním o potřebě ekonomické stabilizace a zabývá se fiskální politikou jako nástrojem této stabilizace. Pozornost je věnována nejen pohledu jednotlivým proudům ekonomické teorie na potřebu ekonomické stabilizace, ale také na diskuzi o účinnosti nástrojů fiskální politiky. Druhá kapitola je již zaměřena na specifika fiskální politiky, která plynou z členství v měnové unii. Vysvětlena je teorie optimálních měnových oblastí, která je teoretickou oporou pro zhodnocení toho, jak velké nároky bude klást členství v měnové unii na národní fiskální politiku po vstupu země do měnové unie. Pozornost je dále zaměřena na zhodnocení účinnosti nástrojů fiskální politiky v prostředí měnové unie a také na fiskální federalismus, včetně zhodnocení přínosů a nákladů spojených s jeho realizací. Třetí kapitola se zabývá evropskou ekonomickou integrací a projektem hospodářské a měnové unie. V kapitole je popsán systém koordinace fiskálních politik v eurozóně a zhodnocen existující systém fiskálních transferů a jeho účinnost jako nástroje ekonomické stabilizace. Čtvrtá kapitola je aplikací dané problematiky na podmínky České republiky – jaké nároky bude klást přijetí jednotné měny na českou fiskální politiku a zda bude mít česká vláda po přijetí jednotné měny euro dostatečnou škálu nástrojů k makroekonomické stabilizaci.